Videostěna: několik obrazovek, jeden jediný obraz

Videostěna není skupina obrazovek, které vysílají totéž. Je to jediný obraz, rozdělený na tolik částí, kolik je panelů, přičemž každá obrazovka zobrazuje jen kus, který jí patří. Z dálky celek tvoří jednolitou plochu a vizuál může projít celou stěnou od jednoho okraje k druhému.

Každá dlaždice tedy zná své místo v mřížce: svůj sloupec, svůj řádek a část obrazu, kterou má vykreslit. Toto kalibrování se provádí při nastavení, obrazovku po obrazovce. Je to krok, který se nevyplatí uspěchat — špatně umístěná dlaždice posune celý řádek a chyba je zřejmá ve chvíli, kdy obsah přejde hranici mezi dvěma panely.

Poté přichází synchronizace. U statického obrazu je nárok nízký. U videa se stává velmi viditelným: pokud jedna dlaždice předbíhá o půl sekundy, objekt procházející stěnou se při přechodu z jednoho panelu na druhý rozpadne. Přehrávání je proto mezi dlaždicemi synchronizované a obsah je uložen v místní vyrovnávací paměti na každém zařízení — díky tomu jeden panel nečeká na síť, zatímco jeho sousedé už pokračují dál.

Právě to odlišuje fakturaci videostěny od fakturace běžné sítě obrazovek. Stěna ze čtyř panelů zůstává jednou zobrazovací plochou: počítat ji jako čtyři samostatné obrazovky by nedávalo smysl, protože existuje jen jeden obsah, jeden playlist a jedno plánování, které je třeba spravovat.

Členění licencí se řídí touto logikou. Primární dlaždice — ta, která řídí přehrávání — spadá do licence Premium. Sekundární dlaždice, které jen vykreslují svou část obrazu, spadají do levnější licence Lite.

Stěna ze čtyř panelů tedy zahrnuje jednu primární a tři sekundární dlaždice; stěna z devíti panelů jednu primární a osm sekundárních. Od 50 zařízení stejného typu se sleva stává předmětem jednání a předplatné zůstává bez závazku. Částky najdete na stránce Ceník.

Jedna věc, kterou je dobré vědět předem: nabídka Free videostěnu nepodporuje. Její tři bezplatné obrazovky umožňují vyzkoušet vysílání, playlisty a plánování, ale sestavení stěny vyžaduje placenou nabídku.

Software nenapraví to, co hardware pokazí. Videostěna je především instalační problém a rozhodnutí, na kterých záleží, se dělají už při nákupu, ne až při konfiguraci.

Tři faktory rozhodují o konečném výsledku:

• Rámečky panelů. Mezi dvěma obrazovkami vždy zůstává černý pruh tvořený rámem jedné a druhé obrazovky. U běžného spotřebitelského televizoru se tento pruh počítá v centimetrech a obraz zřetelně naruší. Panely navržené pro videostěny mají velmi tenký rámeček, řádově jen několik milimetrů, což oku umožňuje celek opticky spojit. Je to první kritérium při nákupu, ještě před rozlišením.
• Fyzické zarovnání. Panel posunutý o tři milimetry je vidět na jakékoli linii, která prochází stěnou, bez ohledu na to, jak pečlivě je provedena softwarová kalibrace. Nástěnné držáky určené pro videostěny umožňují jemné doladění po zavěšení obrazovek; běžný televizní držák to neumožňuje a dodatečná náprava už není možná.
• Jednotnost hardwaru. Důrazně se doporučuje sestavit stěnu ze zcela identických obrazovek, stejného modelu a pokud možno i stejné výrobní série. Dva panely z různých generací nevykreslují bílou barvu stejně, a tento rozdíl v barevné teplotě zůstává patrný i tehdy, když je geometrie dokonalá.